Auto prošlo

Pár dní uběhlo a tak píšu další novinky. Asi tou největší je to, že dneska nám prošlo technickou kontrolou (WOF) náš automobil s královskou postelí, takže mně i Andree spadl granitový kámen ze srdce. Jenom pro připomenutí, před půl rokem auto neprošlo kvůli rezu a za opravu a technickou jsme tenkrát vyplázli asi $600! Tentokrát to však proběhlo stošestnáctkrát hladce. Velkou zásluhu na tom má Fabiano s Marcellem, kteří mi poradili, kam mám auto na technickou vzít a já jejich rady poslechl a odvezl po práci auto do AUTOTECH Blenheim. Za 20 minut bylo vše hotovo, až na nefunkční  pravý zádní brzdový světlo. To ale automechanik Jim briskně vyměnil, doprohlédl zbytek auta a přišel s nálepkou zaručující fakt, že auto je bezpečné k užití v provozu a že další kontrola proběhne za 6 měsíců, což znamená, že se to bude týkat až budoucího majitele. Takže za technickou a výměnu světla jsem dal $50 a šťasně dojel do místa přechodného bydliště. Předevčírem jsem se s Mikem konečně dostali k výměně řemene, co nám v autě tolik skřípal a vydával lůžné zvuky, jenž ráno museli nejednou vzbudit sousedy, když jsme odjížděli do práce. Avšak řemen, který jsem týden předtím koupil, byl moc malej, a to i přes to, že jsem prodavači řekl číslo řemene a dokonce jsem mu ho i v autě ukázal. Po zjištění nekompability nového řemene jsem se naštval a jel ho vrátit do krámu, což se mi povedlo a s omluvou a poklonou se mi do rukou dostal snad už ten řemen správný. Takže příští týden čeká auto kosmetická úprava ve formě výměny oleje, olejového filtru a řemene. Pak už jen zbývá zajít na poštu, koupit půlroční registraci na auto, kilometry a jsme ready na další výlety!!!

Vinice jednoho rána, v dálce zasněžené kopce

Co se týče práce, tak předevčírem jsme oficielně ukončili stříhání s elektrickejma nůžkama a od té doby zastřiháváme jen malé prcky vína obyčejnýma nůžkama. Ruce bolí a už se těší, až místo nůžek do rukou vezmou pořádnej tropickej drink! V pondělí nebo v ůterý by střihání mělo skončit úplně a poslední týden by mě mělo čekat vyměňování rozbitejch sloupů na vinici, který drží napnutý dráty. Už se těším na změnu. A protože práce je hodně a Fabiano potřebuje lidi, tak sem mu nabídl to, že naši spolubydlící z Argentiny by rádi zkusili něco jinýho, než střihání, takže od příštího týdne pracujeme společně. O víkendu je grilovací party s Fabianem, tak se domluvíme, jestli nám půjčí jeho auto, protože pak bychom mohli do práce s Argentincema společně jedním autem a sdílet náklady za benzín. Už jsem si zkusil řídit auto s manualem a docela to jde, tak jsem klidnej. O víkendu se chystám s Andreou navštívit naše budoucí spolucestovatele na Samoe, abychom se domluvili na podrobnostech cestovního plánu, půjčení auta a dalších příjemných věcech.

Jinak jsem se naučil další portugalské slovíčko: "bunda" = prdel. :) Na novozélandskou angličtinu jsem si už docela zvykl a dokonce tu a tam i přejímám typické výrazy, jde to samo. Musím podotknout fakt, že Andrea se v Angličtině nehorázným způsobem zlepšila a už dokáže v základech odpovídat a rozumět, kolikrát jsem jí přistihl při veselé konverzaci bez mé pomoci, za což jsem moc rád, neboť už nemusím vše překládat a Andrea získává více sebejistoty.

Co se počasí týče, tak je čím dál tím lépe, občas zaprší a je duha, ale přes den krásně svítí Slunce a je teplo a nad zelenými kopci se vznáší mračna žlutého pylu a ptáci zpívají čím dál hlasitěji a ve větším počtu. Některé stromy už začínají kvést, zkrátka a dobře, jaro přichází mílovými kroky a to je dobře!!!

To jest pro zatím snad všechno, zdravím všechny čtenáře i rodiče!

Práce - Zábava - Práce

První fráze: "vaj tu manu ku, karalju" a "vafankulova"... kromě Angličtiny mám jedinečnou možnost, naučit se i jiné řeči kromě Angličtiny. Je to díky Marcellovi a Paule z Brazílie a Fabianovi z Itálie, kteří se mnou pracují na vinici. Marcello a Paula, jsou mladý brazilský pár, který už pět let žijí na NZ a letos se vzali. Fabiano je italský temperamentní chasník- náš šéf- vineyard manager, který začal pro Clos Henri pracovat teprve před rokem.  Vycházíme společně vcelku dobře. Hlavně s Fabianem máme podobný smysl pro humor. Možná to je tím, že jsme oba z Evropy... I tak je to zajímavé ČR a Itálie jsou od sebe vcelku vzdálené země, pokud máme na mysli naše měřítko, avšak tady na Zélandu to vypadá, nebo mi to tak přijde, jako bychom byli sousedi a stále více nalézáme stejné věci, které tady lidi neznají. Naopak se dozvídáme zase něco o Brazílii, jako jsou karnevaly v Riu de Janeiru, odkud Paula a Marcello pochází, ale i o dalších zkušenostech a pohledech na svět z té jihoamerické strany zeměkoule.

Včera se s námi v práci rozloučila Margie. Kiwi holka, která brzy odlétá na dva roky na zkušenou (OE-overseas experience) do Evropy. Na rozloučenou nám upekla do práce výbornej koláč, který se snad jako žádný jiný podobal české bábovce, tak jsme si o polední pauze pěkně pošmákli.

V práci nám toho už moc nezbývá, střiháme už mladé stromky, zbývá snad jen hektar, takže počítám, že v polovině příštího týdne bychom mohli bejt hotový a začít pracovat na kontrakt a tím pádem si vydělat víc peněz. Počítáme každý den do konce práce. Dneska v sobotu jsme taky byli v práci a za 6 hodin sem si vydělal 150 NZD. ( v pravo si můžete zjistit, kolik to je na naše koruny). Zítra by mi měl Mike ( další kolega z práce- je mu asi 40 a je to takovej traktorista, vyzná se v motorech) měl pomoct vyměnit fan belt- řemen na posilovač řízení v autě, protože už fakt potřebuje vyměnit, skřípe a vrže to až hrůza...tedy poslední dny ne, páč sem to namazal olejem, ale i tak je lepší dát tam novej řemen. Víkend před odjezdem nás čeká technická (WOF- Warrant of Fitness), tak uvidíme jestli projdem... Marcello mi nabídl, že mi pomůže při výměně oleje a olejového filtru, takže jsem nemohl odmítnout a za pár dní se na to vrhnem.

Dneska večer jsme byli u Margie na rozlučkové party. Bylo tam spousta lidí, ani si nepamatuju jména všech, co tam byli, ale co vím jistě je fakt, že nám bylo nabídnuto přístřeší při našich cestách v Christchurchu a Wellingtonu, navíc rodiče Margie nám ochotně půjčí vybavení na tramping, nějaký gore-texový nepromokavý věcičky, co se určitě hodí. Asi u nich necháme i auto až pojedeme na dovolenou na Samou.

Každopádně na oslavu jsem si koupil 6 piv německého Krombacher za 9 NZD a musím říct, že šlo o velmi chutné pivo, což mi potvrdil i Dominic (další bývalý spolupracovník, který teď pracuje na baru ve městě).

Zítra je neděle a já si plnými doušky vychutnám den volna. Možná sem i něco více přidám a pohraju si se svým blogem, uvidíme....

Založení blogu

Tak a je to tady. Dnešního večera jsem se rozhodl, že začnu světu sdělovat své pocity, postřehy a zážitky, které prožívám na své cestě po světě. Proč tohle dělám? Za prvé. Chtěl bych si vést něco jako deník, protože jsem hlava zapomnětlivá a zážitků bylo, je a

bude určitě ještě hodně a tohle by mohlo být to pravé místo, kam bych to všechno uložil a v případě potřeby vyvolání vzpomínky právě zde všechno našel. A za druhé. Jsem již delší dobu mimo domov, rodinu, přátel a známých. Tento způsob zdá se mi býti dobrou možností, jak dát všem na vědomí, jak se mi daří, nebo nedaří, co prožívám, no prostě zůstal s vámi všemi v kontaktu. Nikdo neví, jak dlouho mi tohle vytrubování vydrží, jestli bude mít nějaký ohlasy a zda to vůbec někoho bude zajímat natolik, že bude pravidelně nepravidelně sledovat moji tvorbu na tomto blogu... No uvidíme. Za pokus to stojí...

Zdravím všechny.