 |
| Ranni Wellington z Ferry |
Den D nastal, ráno celý nedočkaví jsme odnesli věci do auta a jeli k Marcellovi, který nás s ospalou ochotou odvezl z Blenheimu do Pictonu, odkud nám vyplouval trajekt na Severní ostrov do Wellingtonu. Cesta ubíhala pomalu, chtělo se nám spát, venku bylo hnusně- pršelo, takže toho člověk ani moc neviděl a nevnímal. Po příplavu do přístavu jsme nasedli do busu, který nás odvezl do centra města, odkud jsme si rovnou chytli Airport flyer shuttle bus na letiště. Tam jsme si dlouho čekali- asi 4 hoďky na první let z Wellingtonu do Aucklandu. Odevzdali jsme naší jednu krosnu na nekonečný pás, dostali letenky, koupili flašu jamajského rumu v duty free, vyměnili peníze a vzhůru do oblak.
 |
| Nase letadlo (Boeing 737-800) |
Ten pocit bejt zase v letadle nás oba pěkně nadchl. Let trval jen něco málo přes hodinku a my dosedli na letiště, které jsme už znali a kam jsme poprvé přistávali, když jsme přilétali na NZ. Tam naštěstí bylo čekání o poznání kratší, zašli jsme do McDonaldu, já si vydupal refill (doplnění) Coly do kelímku a byl jsem spokojen. A teď už hurá do tropů! Odlet se o půl hodinky opozdil, avšak čas se posunul rapidně- získali jsme den k dobru (přeletěli jsme datovou čáru). Letadla přistávají na Faleolo Airport (35 km západně od hlavního města Apia) na ostrově Upolu. Při vystoupení z letadla v půl jedenácté v noci na nás doslova dolehla místní tropická vlhkost a začaly z nás crčet potoky potu. Po rychlé imigrační proceduře jsme si šli pro batožinu, přičemž nám hrála krásná polynéská živá kapela. Nádech exotiky se stále stupňoval.
 |
| Ospale cekani na batoh, Letiste Faleolo, Samoa |
V příletové hale na nás už čekala druhá polovina výpravy. Honza s Míšou. Velice mile nás překvapili, když nás přivítali srdečným úsměvem, utrhnutým kokosem, kytičkovaným věncem, oblečeni v tradiční lava-lava obohacené pestrými barvami a květy. Po přivítání jsme se odebrali na parkoviště, kde stála naše limuzína, kterou Honza s Míšou tři dny před námi zaopatřili. Šlo o 4kolku Hyundai Tuscon, automat, takže sláva, hurá do terénu (1 den- 110 Tala). Za parkovné se daly 2 Tala a jelo se na naše první ubytování (110 T pro dva na noc včetně snídaně), které Honza s Míšou zařídili. Musím říct, že cesta to byla poněkud zvláštní… Nevím, čím to bylo, jestli únavou nebo rozkoukáváním se, ale připadalo mi, že silnice po které jedem se neustále zhoršuje, co se týče kvality. Navíc po silnici pobíhali psi, prasata, kuřata a koně, my jsme někam pořád odbočovali a z pevné vozovky se rázem stala pěkná rally. Samá ďuzna, z kopce do kopce a já během chvilky ztratil totálně jakoukoliv orientaci. Kdyby mě tam vysadili, nevěděl bych, jestli mam jít nahoru dolu doprava doleva, dokola…k tomu všemu byla naprostá tma. No každopádně jsme někam dojeli… nahmatali jsme batoh, a ulehli někam… vím, že jsme měli moskytiéru, nevím, kde jsme byli… jediné co vím je, že to bylo u moře. Usínáme se šumem vln olizující břeh kousek od nás…
 |
| Privitani - Vpravo Misa, uprostred Andrea s kokosem |
Geografie. Samoa je tvořena skupinou ostrovů sopečného původu nacházející se v tichém oceánu zhruba na půli cesty mezi Novým Zélandem (2890 km od Aucklandu) a Hawaii. Největšími ostrovy jsou Upolu a Savaii. Hlavní ostrovy jsou olemovány krásyplnými korálovými útesy a lagunami a střed ostrovů tvoří rozeklané vrcholky sopek. V útrobách ostrovů se nachází panenský deštný prales, vodopády, strmé soutěsky, jezírka napájená sladkými prameny a potoky. Tradiční vesnice a kokosové plantáže jsou rozprostřeny po pobřeží obou ostrovů. Nedávná sopečná činnost zformovala krajinu do své současné podoby a je zde patrná skoro na každém kroku. Klima je zde tropické, s průměrnými teplotami 29°C a střídají se zde období chladnějšího sucha (květen-září) a horkého vlhka (říjen-duben).
Samojské Slovíčko Dne: LAVA-LAVA: tradiční samoanský oděv zpravidla pro muže. Jde o kus hadru omotaného kolem pasu, který tam nosí každej domorodec.
Žádné komentáře:
Okomentovat