Třetí den (Pátek) 10.09.2010

Celou noc nám propršelo a i ráno v 8 lilo jako z konve. Ke snídani nám Joe na zahradě utrhl ovoce známé pod názvem Paw-Paw a k tomu jsme dostali samojské lívance, které chutnaly jako české koblížky. Po snídani nám ukázal svou velkou a rozhlehlou zahradu, kde pěstoval samé exotické ovoce. Musel jsem se smát, když jsem u nich v domě uviděl jako okrasnou rostlinu malou umělou jablůňku. Po rozloučení jsme se vydali směr trajekt u vesnice Malifanua.

Andrejka v autě se ještě směje. Na lodi bude hůř..

Když jsme tam dorazili, zjistili jsme, že jsme přijeli hodně brzo. Navíc nám bylo řečeno, že trajekt ve 12 hodin byl zrušen a další jede až ve dvě. Navíc u přepážky nikdo nesloužil a jak jsme později (asi 10 minut před odjezdem) zjistili, existovala ještě jedna přepážka, kde se registrovala auta, takže samozřejmě nám řekli, že budeme muset čekat a doufat, že bude na lodi pro auto místo. Čas jsme si mezitím krátili ochutnávkou místních specialit v nedalekém obchůdku s lahůdkami. Měl jsem takovej plněnej knedlík velikosti pěsti, kterej opravdu jako houskovej knedlík chutnal a náplň připomínala český guláš. To vše za 1 Tala. Sbouchal jsem tři, dal si anananasovou placku a byl jsem spokojenej. Pán v obchůdku nám poradil, zařadit se do fronty. Udělali jsme dobře, protože za chvíli se udělala pěkná fronta. Dali si nás na stranu a tak jsme čekali, jestli bude volno. Naštěstí volno bylo, tak jsme do lodi řádně a zkušeně zacouvali. Byli jsme tam napěchovaný jako sardinky, ale důležité bylo, že jsme na lodi. 

Procházka po resortu.

Odpluli jsme a z klidného moře se za chvilku stalo pěkně divoké. Začalo se to houpat jako na houpačce, k tomu nám do obličeje chrstala mořská voda, bylo to velmi dobrodružné. Andrea to nevydržela a šla krmit rybičky. Když jsem se rozhlížel kolem, tak hodně lidem ta mořská houpačka taky neudělala moc dobře. Místo hodiny a půl jsme pluli dvě hodiny a byli jsme rádi, že jsme dopluli živí a relativně zdraví. Dopluli jsme do přístavu u města Salelologa na ostrově Savaii (velký ostrov). Zaplatili jsme celkem i s autem bez blicího pytlíku 121 tala. Po příjezdu jsme dotankovali plnou nádrž a vyrazili jsme podél pobřeži na sever. Protože jsme byli unavený, hledali jsme místo ubytování a našli jsme Silia’s Blue Lagoon motel (usmlouvali jsme cenu z 50 na 35 tala na osobu včetně večeře a snídaně). Betonové modré chatky bez pláže. 

Kokosy tu rostly proklatě nízko!

Holky si hned spolu vedle sebe lehly, koukali na film a hned usnuli. Já zatím dopsal deník a zaházel si s Honzou frisbee. V 6 večer byla večeře. Ve velké hale byl stůl, přinesli nám židle a prostřeli. Chvíli jsme museli čekat, protože večeře se teprve dělala. V jednu chvíli jsme měli pocit, že jsme slyšeli, zavití a následné zabití psa. Koukli jsme se na sebe a řekli si, uvidíme, jak bude chutnat…Naštěstí jídlo bylo chutné a dobré a já měl první možnost ochutnat místní pivo s názvem Vailima, které má ve znaku palmu. Je to celkem dobré pivo za 6,5 tala 700 ml. Ve dvě ráno jsem měl průjem…

Pózování s kokosy

Něco z historie: Obecně se má za to, že Samojci přišli od západu. (Východní Indie, Malajského poloostrova nebo z Filipín). Samojské nejstarší osídlení je z oblasti Mulifanua na ostrově Upolu, které se datuje z roku přibližně 1000 př. n. l. Velkou změnu pro obyvatelstvo přinesli evropští misionáři, které ovlivnili život na Samoe. Misionáři obrátili všechny obyvatele na křesťanskou víru (jeden z věštců předpověděl příchod nového náboženství, takže konvertovat obyvatele nebylo těžkým úkolem). V roce 1899 spadla Samoa pod vliv Německa až do zahájení 1. Sv. války r. 1914. V tomto roce převzal vládu Nový Zéland, který si kolonii držel až do dne nezávislosti v lednu r. 1962. Obyvatelé si nicméně udrželi svůj tradiční způsob života a jsou na svoje kulturní dědictví patřičně hrdí V současné době žije na Samoa přibližně 186 000 Samojců.

Naše ubytování

 

Samojské Slovíčko Dne: Fa’afetai- děkuji pěkně, ruku líbám