Čtvrtý den (Sobota) 11.09.2010

Jeden z tisíce kostelů na Samoa

Ráno na nás čekala vydatná snídaně u zabitýho psa, včetně mých oblíbených plněných knedlíků. Paní domácí se nám pochlubila, že je jezdí ještě s ananasovýma plackami prodávat hladovým přicestovatelům z trajektu. Pak už nás čekala cesta k Lano Beach, o které nám Joe řekl, že je to pěkné místo. 

 

Pobřežní cesta na ostrově Savaii

Cesta k pláži vedla pěknou krajinou. Z pravé strany lemovaly silnici pěkně ohnuté celkem nízké palmy a sem tam nějaká chýše- fale. Zeptali jsme se jen tak místních, kolik by stála noc, avšak cena nás hodně překvapila a ani nevypadalo, že by z nás byli nějak nadšení. Po snaze smlouvat nám odvětili, že je to na nás, kdyžtak máme hledat dál. Projeli jsme kolem nádhernýho kostela, naproti kterému stál památník po Johnu Williamsovi (1830), kterému se povedlo přesvědčit většinu Samojců, aby se dali na pravou křesťanskou víru.U památníků bylo i pár jezírek se sladkou vodou, ovšem koupat se nám v nich moc nechtělo.

 

Když jsme dojeli na Lano beach, odbočili jsme do „resortu“ Jolean Beach Fales. Přivítala nás postarší paní s úsměvem, Zeptali jsme se, kolik by chtěla za noc. Řekla, že 50 tala na osobu. Zkusil jsem to usmlouvat alespoň na 45 tala, ale paní vypadala smutně, navíc řekla, že v neděli budeme mít zdarma slavnostní oběd, a tak jsme na cenu přistoupili. Místo vypadalo opravdu úžasně. Asi osm fale bylo umístěno na pláži na kůlech, kdy voda šplouchala až pod chatku. Mezitím, co nám připravovali ubytování- matrace, moskytiéru a přikrývky s polštářema, my jsme si dali k obědu čínskou polévku z domácích zásob. 

LMS Church- Ruina zalávovaného kostela

 

Po krátkém odpočinku jsme vyjeli na výlet, podívat se na kostel, který postihl nepěkný osud. V roce 1911 vybuchla na Savaii sopka Mt. Matavanu a láva stékající z hory s sebou smetla všechno, co jí stálo v cestě. Zmíněný kostel bohužel stál lávovému proudu v cestě, tak jsme byli zvědaví, jak moc to odnesl. Už cestou bylo zřejmé, že láva udělala takovou paseku, která jejíž následky byli vidět dodnes. 

 

Krajina se znenadání změnila před očima. Černé ztuhlé magma se linulo směrem do oceánu. Na něm už puklinami vyrůstali nové stromy a dokonce na něm stály i vesnice. Jako by se všichni snažili zahladit stopy po velkém neštěstí. Po příjezdu jsme za vstup na pozemek zaplatil každý 5 tala a dvě „průvodkyně nás vedly asi 200 metrů do vnitrozemí, kde stála ruina kostela. Střecha už nebyla, zato z útrob kostela rostl velký strom jehož kořeny lezly z oken a dveří. Uvnitř také žádná sláva. Utuhlá láva zabrala celý vnitřek kostela, takže stát zůstaly jen okolní zdi. I dveře, kudy si pravděpodobně láva našla cestu byly pryč. V 80. letech navíc došlo k zemětřesení a na kompaktní lávě byl vidět zlom, který způsobilo ono zemětřesení. Láva tedy utvořila takový koberec, po kterém jsme se procházeli. 

Virgin's Grave- Pannin hrob

 

Pak jsme vyrazili k tzv. Virgin’s Cave, což je dle pověsti hrob dcery náčelníka, Taupo, která zemřela na tuberkulózu a ta dcera byla tak čistá, že proud lávy obeplul kolem jejího hrobu a ten zůstal nedotčen. 

 

Koupání s želvami

Po tomto výletu jsme si řekli, že vyrazíme na nedaleké plavání s želvami. O kousek dál nás cedule dovedla k Turtle enclosure (5T na osobu). Bylo to tak úžasné, že jsme tam strávili minimálně tři hodiny. Plavali jsme s nimi, fotili se krmili je a bůh ví, co ještě. Mají tam slušných 20 macků. Nejprve jsme měli strach my a nakonec to vypadalo, že jsou spíš ony vyplesklí z nás. Asi jsme je pěkně prohnali. 

 

Po krásném setkání s želvami jsme se vrátili na ubytování, kde na nás čekala večeře a po ní tradiční polynéské jemně halucinogenní pití s názvem Ava. Paní domácí nám sehnala pytlik s nadrceným kořenem stromu a připravila nám tento mok rituálně, který chutí připomínal hlínu. Moc toho s námi neudělal. Jediné, co jsem po tom cítil bylo brnění jazyku a rtů, ale i tak to byl dobrý rozjezd na další část večera, což byly tradiční tance domorodců a domorodek. V tu chvíli jsme si připadali opravdu jako v Polynésii..Tradiční tance klukům i holkám hodně šli, oblečení byli do tradičních oděvů, bylo to pěkné podíváníčko. 

Rychlík žluťák!

 

Samojské slovíčko dne: Ava – je ceremonialní nápoj náčelníků, nejstarší známé polynéské pití vyrobeno z nadrceného kořene stromu Piper Methysticum. Po přidání vody vznikne bahnu chutí i vzhledu podobné něco, co sice není alkoholické, ale má mírné sedativní účinky. Pije se z ceremoniální nádoby a drink se podává v kokosové skořápce.