Šestý den (Pondělí) 13.09.10

Ráno nás probudil děsnej slejvák, ale ani to nás neodradilo k dalšímu průzkumu lávou zaplavených kostelů. Paní průvodkyně nám poradila, že jeden z nich najdeme tam, kde roste nejvyšší palma a skutečně. Kostel tam byl, ovšem ne tak hezký, jako ten předchozí. Pouze se k nám přichomejtlo pár domorodců, kteří nám pořád koukali, co máme pěkného (včetně) našich dvou slečen v autě. Poté, co se ujistili, že jsme jim včera zaplatili za vstup, jehož výtěžek jde do vesnické pokladničky, nám popřáli šťastnou cestu. My vyrazili dále, tentokrát směrem k původu oné katastrofy. Mount Matavanu, sopky, která v roce 1906 a 1911 eruptovala a vyvrhla ze sebe mimo jiných vnitřností i onen smrtící lávový proud. 

 

Jeden z nejstarších kostelů

Cesta to byla poněkud drkotající, cestou jsme si utrhli pár zelených banánů a asi po půl hodině jsme dojeli k chatě, kterou okupoval z Lonely Planet známý a zmiňovaný Pan Kráterman! Přibelhal se k našemu autu s návštěvní knihou a zatímco jsme se podepisovali, líčil nám, kolik lidí, z kolika zemí ho už navštívilo, že je to jeho 3 návštěvní kniha a mimo jiné, že vstup stojí 20 tala na osobu. To se nám nějak nezdálo, a po bezpředmětné diskuzi jsme mile řekli, že to otáčíme, že je poněkud drahý pan Kráterman. Ovšem ani toto ho neodradilo a ještě přidal do ohně sváru poznámku, že za cestu, kterou svýma rukama už několik let buduje, musíme zaplatit 10 tala. Měl jsem co dělat, abych svůj vztek udržel pod pokličkou a tudíž jsem mu dal jednu radu, kterou stejně, a tím jsem si jist, že neudělá a tou je to, aby před cestu dal ceduli, kolik tahle sranda vůbec stojí. Zaplatili jsme 10 tala, vyměnili si navzájem naše nepřátelské pohledy a s rčením, že řekneme všem, koho potkáme, aby se mu obloukem vyhnuli, škudlibrkovi jednomu, a odjeli!

 

 

Pláž u Fagamalo

Pokračujeme tedy po cestě kolem pobřeží ostrova Savaii a dorazíme na nádherné místo v oblasti Fagamalo-Manase, kde na nás vykukují nádherné pláže přímo pobízející k vykoupání a slunění, neboť i počasí se umoudřilo. Neváháme a jdeme se koupat, šnorchlovat, projít se po pláži a nafotit spoustu pěkných fotek. Pokračujeme dále a projíždíme vesnicí Avao, kde došlo k významné události, neboť právě zde pod jedním památným stromem překládala skupinka misionářů celých jedenáct let bibli do Samoánštiny. 

 

 

 

U cesty jsme trhali i banány

Pokračujeme dále přes lávové pole, silnice se zvedá do kopce a na nás vzhlížejí strmé útesy, o které se mořské vlny rozbíjí s nebývalou silou a hlukem. Po chvíli dorazíme k odbočce na Falealupo a prašnou cestou se vydáváme na nejzápadnější místo na planetě. Cestou si trháme banány a papaye. 

 

Nejzápadnější západ Slunce

Po chvíli nás však stihne nejspíše prokletí pana Krátermana- píchli jsme. Do zadního kola se nám zapíchl deseticentimetrový hřebík. Během 10 minut, díky velké zručnosti Honzi nasazujeme rezervu a pomalu pokračujeme dále až k resortu Falealupo Beach Fales. Po smlouvání jsme se dostali na cenu 50 tala za osobu a paní nám už připravuje fale. Opět využíváme krásného počasí a jdeme s Honzou šnorchlovat. Pokoušíme se doplavat až k wave break pointu, ovšem je velký odliv a břicha si škrábeme o koráli, tak to po chvíli vzdáváme. Děvčata se zatím šla projít po pláži. Večer nastává focení západu slunce- poslednímu západu na světě v pondělí 13.9.2010. Dali jsme si dobrou véču, pivo, trochu rumu a vodky a šli do hajan. 

 

 

Samojské slovíčko dne: timu - déšť