čtvrtek 14. října 2010

Sedmý den (úterý) 14.09.10

Jihozápadní pobřeží ostrova Savaii
Po snídani opět vyrážíme na coastal road- pobřežní silnici směrem jihovýchod. Krajina se postupně mění, vlny přibírají na intenzitě a pláží ubývá. Naším cílem je Alofaaga Blowholes, ovšem odbočku míjíme a po dvaceti kilometrech na to přicházíme, tak se vracíme. Po zaplacení 5 tala za osobu se dostáváme do blízkosti přírodních vodních tryskometů. Jde o to, že při přílivu se mořská voda dostává úzkou průrvou skrz skálu, která ústí zhruba o 50 metrů od pobřeží na povrch a tlak zapříčiní vznik obrovského gejzíru dostřikujícího do výšky několik desítek metrů. 
Alofaaga Blowholes
Omoklá Andrejka a Míša
Pohled to byl vskutku famózní, zvláště když místní domorodkyně – kokoslejdy těsně před vodní erupcí vhodila do díry kokos. Ten vzápětí s vodou vyletěl takových 60 metrů do vzduchu. Po té, co se turisti vyklidili z místa, přišli jsme na scénu my a pěkně si ty vodní výbuchy užili v těsné blízkosti. Holky to dokonce málem spláchlo do moře. Každopádně jsme všichni do jednoho pěkně zmokli. 
Náš vehikl před kokosovou plantáží
 Pokračujeme dále na východ kolem kokosových plantáží a hlad nás zastaví ve vesnici Fa’a’ala, kde se v místní samošce zdlábneme konzervou, polévkou z pytlíku a chlebem. Opět nám prší, ale i tak se jedeme podívat na vodopády s názvem Afu Aau. Pěkně jsme se vykoupali, zaskákali do vody a lezli pod vodopády a ani nám nevadilo, že prší. Naopak to bylo pěkné osvěžení. Po koupání jsme vyrazili do přístavu Salelologa, kde jsme si zamluvili na příští den loď (odjezd v 10 hodin-95 tala za auto a řidiče) zpět na ostrov Upolu. 
Cestou jsem si vybral zbývající peníze z bankomatu na dovolenou (nakonec jsme zjistili, že se to vyplatí mnohem víc, než si měnit peníze na letišti na NZ). Koupili jsme si dobrou zmrzlinu (2tala) a pivo (5,70 tala) v krámku a vydali se na naše známé ubytování na Lano Beach. Byli rádi, že nás viděli, i když opět začalo silně pršet a večer byl pěkný vichr.




Samojské slovíčko dne: Koko Samoa – Samojské kakao. Měl jsem tu možnost ochutnat místní specialitu. Místní nealkoholický čokoládový nápoj (teplý), vyrobený z místních upražených kakaových bobů, palmového cukru a vody. Protože místní boby postrádají jinak typickou hořkost, Samojské kakao je považováno za nejlepší na světě. Z osobního pohledu bych to až tak nezveličoval. Byl jsem ale asi jediný z výpravy, komu koko samoa chutnalo J

Žádné komentáře:

Okomentovat