Sobota 25. Září Okolí Christchurch, Poloostrov Banks

Pohled na Christchurch z lanovky

Ráno volala Andrejka domů přes Skype a já dopisoval deník, třídil fotky atd. Po snídani jsme se rozloučili s našimi hostiteli a vyrazili opět na nákupy, do outlet střediska Dressmart. Strávili jsme tam asi 3 hodiny a koupili si každý boty a několik ponožek. Já jsem si musel koupit antiseptickou mastičku, protože na samoe jsem se pořezal o korál nejspiš a rána na nártu mi začala hnisat. Takže sem si přivezl další suvenýr… 

 

Christchurch gondola

Poté jsme zajeli na Christchurch gondola. Jedná se o lanovku která vás zaveze na jedno z nejkrásnějších výhledů na město Christchurch na jeden z vrcholků Port Hills. Andrejce se jízdné 24 NZD zdálo moc a tak jsem jel kabinkovou lanovkou sám. Ta mě dovezla na 945 m vysoký Mt. Cavendish odkud byl překrásný výhled nejen na město, ale i na roviny Canterbury Plains, skaliska vulkanického původu lemující okraj poloostrova Banks a také v dáli vrcholky Jižních Alp. Na vrcholku byla restaurace a malé muzeum Time Tunnel, což byla zajímavá interaktivní cesta v samosepohybujícím vozítku, kde byly představeny nejen geologické dějiny celé oblasti. 

 

Lyttleton harbour

Po dostatečném pokochání jsem se vrátil zpátky dolů a vyrazili jsme Lytteltonským tunelem na poloostrov Banks. V roce 1769 se kolem poloostrova plavil známý mořeplavec James Cook, který toto místo nesprávně zanesl do mapy jako ostrov, ovšem z části měl pravdu. Neboť původ tohoto pozoruhodného výběžku skutečně mluví o tom, že v minulosti se jednalo o izolovaný ostrov, který se postupně díky písčitým a bahnitým nánosům z řek propojil s pevninou. 

 

Banks Peninsula

My jsme pokračovali podél Lyttleton harbour, projeli Diamond Harbour, poté jsme odbočili k Pidgeon Bay na nezpevněnou cestu, která se táhla v kopcích, kde se všude kolem pásly ovce na zelených loukách. U jedné brány ovčí pastvy jsme se rozhodli přespat. Foukal opravdu silný vítr. Celou noc, moc jsme toho nenaspali.

Tachometr: 253 943 km

Za 1 den: 85 km

Pátek 24. Září Christchurch

Já a katedrála v Christchurch

Po proklepané noci jsme se ráno vzbudili v teple, s elektrickou dečkou a na měkké posteli. Ještě předtím, než Cara odešla do školy, vytiskla nám mapy s obchodním střediskem a tak se jelo nakupovat. Nakonec jsme koupili jen jednu věc, přenosný hard disk, 500 GB za 120 NZD, což je celkem dobrá cena a můžeme si teď ukládat fotky a videa do aleluja.Naobědvali jsme se v japonském bistru v obchodním centru a jeli zpátky. 

 

Pak jsme si šli prohlédnout pěšky město. Cestou jsme si všimli jen pár poničených budov od zemětřesení, ale tak hrozný jak jsme čekali, to nebylo. Došli jsme na náměstí a prohlédli si místní katedrálu. Kolem centra města jezdí historická tramvaj, ale všechno je tu nadosah ruky, tak jsme se u ní alespoň vyfotili. 

 

Místní turistická tramvaj

Pokračovali jsme dále kolem umělecké galerie až k botanické zahradě a pak zpátky na náměstí. Christchurch je celkem pěkné město, vše je dobře značené a upravené, městem protéká řeka Avon, po které pomalu plují gondoly a všude je spousta kaváren a obchůdků se suvenýry. Právě v několika obchodech jsme nakoupili spoustu suvenýrů a vlastně i dárků na Vánoce pro rodiny. 

 

Botanická zahrada v Christchurch

Zpátky jsme došli až za tmy. Andrejka uvařila green curry a společně s Carou a Brianem jsme se navečeřeli a dobře nadlábli. Zbytek volného času jsem využil k přepisování deníku ze Samoy. Jsem teď docela ve skluzu, ale budu se snažit co nejrychleji dohonit příspěvky až do současnosti. :-)

Tachometr: 253858 km

Za 1 den: 10 km

Čtvrtek 23. Září - Kaikoura, The Cathedrals a příjezd do Christchurch

Záliv Kaikoura se zasněženými horami

Ráno jsme vstávali celkem brzy, už v 6:30. Byl docela chladný vítr. Andrejka si stěžovala, že za těch deset hodin stále není dostatečně vyspalá. I přesto jsme se vydali do Kaikoury, města vyhlášeného jako stanice odkud se realizují výpravy za pozorováním velryb a delfínů.

 

Tuleň odpočívající na lavičce

My jsme se jeli podívat na kolonii tuleňů. Pár jsme jich skutečně spatřili. Jeden se dokonce válel na lavičce. Vyšli jsme po schodech na vyhlídku a udělali několik pěkných fotek na Kaikoura bay a zasněžené hory. Výhled jako vystřižený z pohlednice. Když jsme se dost nabažili, vrátili jsme se do centra města a zašli do infocentra, kde jsme nakoupili nějaké pohledy. Krátce jsme se prošli po městě a zašli na internet. Doplnili jsme si vodu z místní fontánky a vyrazili směr Christchurch.

Centrum města Kaikoura

Při cestě jsme odbočili k zajímavým geomorfologickým útvarům zvaným The Cathedrals. Šlo o pískovco-jílovcovité usazeniny ve tvaru kónických věží v zálivu Gore’s bay. Moc úchvatné to však nebylo. Pozdě odpoledne jsme dorazili do Christchurch. 

 

 

Cestou jsme napsali známým naší bývalé kolegyně z práce, se kterými jsme se domluvili, že bychom u nich mohli přespat. Mezitím, co jsme nakupovali konečně zas levně v supermarketu Pack n Save, nám napsali, že nás čekají a dali nám adresu. Našli jsme je a společně si dali fish n chips k večeři. Říkali nám o nedávném zemětřesení, jak to všechny vyděsilo a my jim vyprávěli zážitky ze Samoa. Ještě nám dali nějaké tipy, co se v Christchurch dá navštívit a šli jsme na kutě, do pořádné postele. 

 

Cathedral Caves

Asi ve 2 ráno nás probudilo ZEMĚTŘESENÍ... a jak jsme se později dozvěděli, mělo 4,2 stupně, ale házelo to s námi až tak, že nás to oba probudilo. Není to moc příjemný pocit, když se všechno klepe a šoupe, ale místní si už na to prý zvykli.

Tachometr: 253 848

Za 1 den najeto: 236 km

Středa 22. Září - Wellington, Blenheim a odjezd do Kaikoura

Nastupujem...

Wellington. Noc jsme strávili u Alexy sestry Roxy, která bydlí ještě s 3 dalšími spolubydlícími v centru hlavního města. Ráno jsme se probudili, teda spíše nás vzbudilo blinkání jedné ze spolubydlících, která se vrátila nad ránem z nějaké pařby. Asi koukala, kdo jim to leží v obýváku. Zašli jsme si pro snídani do supermarketu a hurá busem na letiště. Tam jsme se sami odbavili u stojících počítačových přepážek, kam jsme jen zadali naše jména a rovnou nám to vytisklo jak letenky, tak i nálepky na zavazadla, takže jsme si je nalepili a krosny hodili na pás. Udělej si sám- je to hračka. V 9:25 nám odlétalo letadýlko přes Cookovu úžinu. Těšili jsme se na krásný 20 minutový vyhlídkový let, ale naše nadšení netrvalo dlouho.

 

Kabina v letadélku

Po nástupu do letadélka (zamluvil jsem pro tento účel schválně sedadla co nejblíže k pilotovi, aby nám výhled nekazilo křídlo) jsme zjistili, že u našich sedadel něco chybí. Byla to okénka L Takže z vyhlídkového letu nebylo nic. Jediné, co jsme mohli vidět bylo do kabiny pilota a stewarda, který taky pilotoval. Let uběhl rychle a jen co jsme se nadáli, už jsme přistávali na letišti v Blenheimu. Na parkovišti už na nás čekalo naše auto, které nám dovezl Marcello podle instrukcí v den příletu.

 

Po příletu

Naskládali jsme všechno do auta a vyjeli do města. Tam jsme si nakoupili zásoby a proviant na cestu, vyprali si věci z dovolené v místní prádelně a zašli do knihovny na internet. Při té příležitosti jsme si koupili letenky z Austrálie do Kuala Lumpuru (07.01.11) za příjemných 205 NZD. A vyrazili jsme na cestu směr jih. Jeli jsme krásnou krajinou, kde se po chvilce začaly objevovat zasněžené hory. Dojeli jsme do města Kaikoura a našli si místečko na první noc v autě u dostihového hřiště. 

 

Tachometr: 253 615 km