 | |
| Nastupujem... |
Wellington. Noc jsme strávili u Alexy sestry Roxy, která bydlí ještě s 3 dalšími spolubydlícími v centru hlavního města. Ráno jsme se probudili, teda spíše nás vzbudilo blinkání jedné ze spolubydlících, která se vrátila nad ránem z nějaké pařby. Asi koukala, kdo jim to leží v obýváku. Zašli jsme si pro snídani do supermarketu a hurá busem na letiště. Tam jsme se sami odbavili u stojících počítačových přepážek, kam jsme jen zadali naše jména a rovnou nám to vytisklo jak letenky, tak i nálepky na zavazadla, takže jsme si je nalepili a krosny hodili na pás. Udělej si sám- je to hračka. V 9:25 nám odlétalo letadýlko přes Cookovu úžinu. Těšili jsme se na krásný 20 minutový vyhlídkový let, ale naše nadšení netrvalo dlouho.
 | |
| Kabina v letadélku |
Po nástupu do letadélka (zamluvil jsem pro tento účel schválně sedadla co nejblíže k pilotovi, aby nám výhled nekazilo křídlo) jsme zjistili, že u našich sedadel něco chybí. Byla to okénka L Takže z vyhlídkového letu nebylo nic. Jediné, co jsme mohli vidět bylo do kabiny pilota a stewarda, který taky pilotoval. Let uběhl rychle a jen co jsme se nadáli, už jsme přistávali na letišti v Blenheimu. Na parkovišti už na nás čekalo naše auto, které nám dovezl Marcello podle instrukcí v den příletu.
 | |
| Po příletu |
Naskládali jsme všechno do auta a vyjeli do města. Tam jsme si nakoupili zásoby a proviant na cestu, vyprali si věci z dovolené v místní prádelně a zašli do knihovny na internet. Při té příležitosti jsme si koupili letenky z Austrálie do Kuala Lumpuru (07.01.11) za příjemných 205 NZD. A vyrazili jsme na cestu směr jih. Jeli jsme krásnou krajinou, kde se po chvilce začaly objevovat zasněžené hory. Dojeli jsme do města Kaikoura a našli si místečko na první noc v autě u dostihového hřiště.
Tachometr: 253 615 km
Žádné komentáře:
Okomentovat