Třináctý a závěrečný den na Samoa (pondělí) 20.09.10

Budova parlamentu - Apia

Ráno jsme si dali snídani, typickou, chleba s džemem a tropickým ovocem a kávou a zajeli do informačního centra koupit si velmi pěknou knihu o Samoa. Poté jsme se trochu se zpožděním vydali na autem na letiště, ještě jsme dotankovali a o 15 minut později přijeli na letiště.

 

 

Sbohem Samoa

Vítej Nový Zélande

Měli jsme trochu strach, že budeme muset platit, za pozdní příjezd při vrácení auta, ovšem naše obavy se rozplynuly hned poté, co jsme se dozvěděli, že zaměstnankyně půjčovny aut se rovněž opozdila. Předání proběhlo v pořádku, byla navrácena záloha a my se mohli v klidu odbavit a dokoupit nějaké suvenýry. Po vzletu jsme si ostrůvky pěkně vyfotili a rozloučili se s rájem uprostřed pacifiku.

Dvanáctý den (neděle) 19.09.10

Nedělní příprava na oběd

  Opět nás probudila vůně lahodné snídaně, kterou pro nás čechy Tapu připravila, pak jsme nahlédli do kuchyně, kde se v umu připravoval tradiční oběd, udělali jsme společné foto, sbalili se, rozloučili se a vyrazili přes ostrov opět do hlavního města Apia. Tapu nám ještě na cestu dala pár chlebovníků a palusami.

 

U Apia se nachází tzv Papase’e sliding rock, neboli klouzací skála, kde za 2 tala si můžete po zadku nebo odvážnější po nohou sjet 5 metrovou skluzavku vedle vodopádu. Klouzání bylo příjemné jen občas to duclo o zadek, hlavně u těch menších skluzavek. Ta velká byla fajn, to člověk víc padal, než se klouzal. Chvilku jsme si tento přírodní výtvor užívali sami, pak se ale nahrnuli turisti a už to nebylo ono. 

 

Papase-e sliding rock

Přesunuli jsme se proto dále k Palolo Deep Marine Reserve (3 tala na osobu) což je místo, asi nejlepší na Samoa, kde se dá dobře šnorchlovat. Při uplavání pár stovek temp se předemnou objevil nádherný podmořský svět, pln korálů a ryb které jsem obdivoval dlouho a dlouho a dlouho. Je tam i dost velká hloubka, takže jsou tam k vidění i větší ryby. Žraloka se mi bohužel spatřit nepoštěstilo. 

 

Po dostatečně dlouhém šnorchlování jsme se vydali hledat ubytování. Nakonec jsme skončili v Seaside Inn za 42 tala na osobu bez večeře se snídaní. Měli jsme hlad a tak jsme se vydali do místního supermarketu, kde jsme si koupili moc dobré čokoládové a skořicové koblížky a mé oblíbené plněné knedlíky, ovšem po jejich ochutnání jsme zjistili, že maso uvnitř není kuřecí, dokonce ani to, které naše jazyky zatím ochutnali a tak jsme knedlíky věnovali paní recepční, která za ně byla moc ráda. Měli jsme s sebou nedodlabané mušle a tak jsem je zkusil v místní kuchyňce vyvařit. 

Pohled na jižní část Upolu z kopce na Cross Island Road

 

Podařilo se mi zasmradit celý hotel, ale maso uvnitř ulity ne a ne se rozpustit. Nakonec jsem pokusy vzdal. Pokud by někdo měl zaručený způsob, jak se zbavit mořského tvora z mušle, ať mi dá vědět. Nakonec jsme si dali usušit vlhké věci a šli spát- naše poslední noc na Samoa.

 

 

 

 

 

 

 

Samojské slovíčko dne: Ou te le mala-malama. Nerozumím, nechápu vo co de.

Jedenáctý den (sobota) 18.09.10

Ráno na nás čekala bohatá snídaně v západním stylu- vařená vajíčka, toasty, máslo, fazole v tomatové omáčce a káva s čajem. Poté mě Augusto odvedl k jedné palmě, o které se říká legenda, popisovat ji zde nebudu. Byla to procházka po pláži, při které mi ukázal palmu s pokřivenými listy.

Kokos v různém stádiu zralosti

Při šnorchlování jsem našel dvě nádherné mušle, ovšem někdo v nich bydlel, tak jsme se je pokusili vysušit na sluníčku, ale jejich vystrnadění se nám nezdařilo. Augusto nám následně ukázal, jak se loupe kokos. Já bych zvládnul asi tak maximálně oloupat pomeranč. Také nám ukázal rozdíl mezi mladým, dospělým a přestárlým kokosem, místní floru- bavlnovník, popo tree, spider (pavoučí) orchideje, kterými si místní dívky zdobí vlasy a další zajímavé rostlinky.

Sopo'aga vodopád

Kolem oběda jsme vyjeli na výlet ke dvěma vodopádům. Prvními z nich byly vodopády Sopo’aga waterfalls, kdy po vstupu (5 tala) se nám naskytl výhled do hluboké rokle, na jejímž konci buřil mohutný vodopád. K němu jsme se dostat bohužel nemohli, neboť rokle byla příliš strmá a neschůdná. Zato jsme měli možnost obdivovat zahrádku paní domácí, která pěstovala různé exotické rostliny a dokonce nám i zahrála na tradiční bubínek.

Západ Slunce

Poté jsme se vydali do národního parku Ole Pupu-Pu’e, kde jsme se vykoupali v pěkných vodopádech Togitogiga. Když jsme se vrátili zpátky na ubytování, zjistili jsme, že do resortu přijeli dvě Češky- Alena a Simona, dali jsme se s nimi do řeči a řekli jim, kde co je a na oplátku nám Alena řekla tipy na cestě do Asie, především Filipíny. Já si na večer dal s bratry pár šálků ava. K večeři jsme měli opět rybu, opět znamenité chuti a večer jsme si nafotili západ slunce. 

Samojské slovíčko dne: Matafaga – pláž (jednoduše se zapamatuje podle anglického vulgárního madafaka)

Desátý den (pátek) 17.09.10

Ráno jsme museli vstávat už ve 3:30, neboť jsme odváželi Honzu s Míšou na letiště, protože jejich dovolená se uchýlila ke svému konci. Rozloučili jsme se s nimi, zamávali jejich letadlu a ke snídani jsme si dali rybu z hranolkami, které byly na místní poměry celkem levné (20 tala pro dva). Poté jsme natankovali (2,5 tala za litr benzínu) a přejeli ostrov na jih. 

 

Čtení průvodce u moře

Začli jsme hledat ubytování na příští dny, na zbytek dovolené. První resort na pláži Salamumu jsme ani neviděli, neboť za průjezd k resortu už si chtěli účtovat 6 tala, tak jsme jeli dál. Druhý resort už neexistoval. Naštěstí na potřetí jsme měli štěstí a na pláži Vailua jsme narazili na pěkné beach fales. Andrejka hned usnula a já si prohlédl pláž a dopsal deník. 

 

Andrejka relaxuje ve fale a pije kokos

Po chvíli přišla majitelka jménem Tapu. Velmi příjemná a milá Samojka, žijící v současnosti v Austrálii, která zaskakovala majitelku ve správcování resortu. Hezky jsme si popovídali o všem možném. Vyprávěla nám různé legendy o onom místě, o tsunami a o své rodině. V resortu jsme byli jen my dva a dva synové Tapu. August jeden z nich nám dokonce utrhnul a oloupal dva kokosy, takže jsme si pochutnali na dobrém fresh drinku. Pak proběhlo koupání, šnorchlování a relax. 

 

K večeři nám Tapu připravila skutečně luxusní rybu s bramborami. Musím říct, že lepší jídlo jsem ještě na Samoa nejedl. Za 40 tala na osobu včetně večeře i snídaně, myslím, že jsme poprvé dostali to, za co jsme si zaplatili, možná i více. Tapu se ještě ubezpečovala, že o ní napíšu a budu vyprávět ostatním, takže až přijedou, určitě navštíví její resort. Rovněž nám řekla, že před týdnem vedlejší resort navštívili Honza s Míšou, tak nám vyprávěla, že od nich se naučili loupat kokosy. Rovněž mi řekla legendu o kokosu – všem zájemcům jí řeknu, pokud za to koupí kokosJ. S plným břichem jsme se odebrali do fale a šli spát. 

 

 

Kokosová palma

Kokosová palma-strom života. Samojci dokážou využít strom života, ikonu jižních moří více způsoby než je dní v roce. Výživné mléko, které je vymačkáno z bílé šťavnaté dužiny kokosu, je duší samojské kuchyně a kokosová voda je tak dobrý, čerstvý a osvěžující drink! Existuje však mnoho dalších způsobů využití životadárného stromu, bez kterých by byl život na Samoa jen těžko představitelný. Kopra se vyrábí z na slunci usušené kokosové dužiny. Kopra se pak stlačuje a tak z ní vytéká kokosový olej, který se používá při výrobě margarýnu. Mýdla, svíček a kosmetiky, známý je i kokosový masážní olej. Zbytek dužiny se využije jako krmivo pro dobytek. Kokosové skořápky se používají jako ceremoniální nádoby při pití ava (viz dříve), zároveň slouží jako výborné palivo v peci a ohništi. Po naleštění skořápky a hezkém ozdobení může být umělecký výrobek prodán turistům jako suvenýr. Chomáče z kokosů se na kolenou žen vyroluje do formy provázků, které velmi dobře poslouží k výrobě rybářských sítí a dokonce se použijí při stavbě fale namísto hřebíků. Listy z palmy kokosové dobře poslouží při spletení jako střecha fale, při výrobě košíků, klobouků, ovívátek, matrací, podlahy ve fale a košťat. Kmen palmy se používá při výrobě nábytku, plotu, při topení a jako hlavní kůly při stavbě fale. Kokosové palmy běžně dosáhnou věku 70 let a ročně na nich vyroste okolo 60 kokosů.

Devátý den (čtvrtek) 16.09.10

Lalomanu Beach

Holubice míru na palmě

Ráno nás probudilo sluníčko a teplo a tak jsme toho využili a šli se namočit do teplé vody. Zkusili jsme i šnorchlovat, ale tsunami poškodila všechny koráli, takže to pod vodou vypadalo, že koráli jsou po sobě naházený, bez barvy, sem tam nějaká rybička. Je to škoda, vypadá to na pěkné místo. Všude byli zahnutý palmy a pěkný písek.

To Sua Trench- díra zalitá mořskou vodou

Kolem poledne se balíme a jedeme, tentokrát řídím já, dále podél pobřeží, podívat se, jakou neplechu způsobila před rokem tsunami. Šel nám z toho mráz po zádech, když jsme přijeli do vesnice Vailoa, která byla celá zdevastovaná, obrátili jsme se a jeli na To Sua Trench. U vstupu jsme po smlouvání zaplatili 8 tala na osobu a šli se na to dílo přírody podívat. 

Cesta dolů po žebříku

To Sua Trench jsou dvě obrovské jámy v zemi, které jsou spojeny podvodním tunelem s mořem a jsou vyplněné mořskou vodou, která stoupá a klesá podle vln. Do jedné z jam vedl asi 15 metrů dlouhý žebřík. Vydali jsme se dolů, Honza hupsnul asi z pěti metrů. Voda byla náramně teplá a my mohli proplavat tunelem do druhé jeskyně. Míša to všechno fotila z vršku. Když jsme se vraceli, zjistili jsme, že nikdo z nás nemá klíče od auta. Přišli jsme na to, že Honzovi vypadli při hupsnutí do vody klíče z kapsy. Inu jal se Jan se šnorchlem hledat klíčky v místě, kde by mohly být. V té chvíli nám nebylo moc do špásu. Po vytrvalém modlení a 15 minutách se Honza vynořil i s klíčkama a všem spadl šutr ze srdce. Honzovi i Míše se z toho udělalo nějak špatně. Ještě před odjezdem jsme poprosili místní vesničany, zda bychom od nich nedostali uvařenou vodu, že si uděláme čínské polévky. Byli milý a ochotní, a zatímco se v kotlíku vařila voda, já si popovídal s Peterem, místním domorodcem, který mi vyprávěl, jak to vypadalo s dírama když přišla ráno tsunami. Prý se obě díry najednou vyprázdnily, načež se jedna zatopila do půlky, což je zhruba 8 metrů. Prý měli štěstí, že bydlí tak vysoko nad hladinou moře. 

Poté následoval dlouhý přejezd až k Return to Paradise Beach, kde jsme usmlouvali asi nejlevnější ubytování na Samoa- 30 tala na osobu včetně jídla. Poštěstilo se nám zažít typickou Samojskou rodinou atmosféru a pohostinnost. K večeři jsme šli do jejich místnosti, kde všude kolem byly obrazy svatých a v rohu stůl a 4 židle. Malá holčička už baštila něco ze země a nám bylo naservírováno něco, co vypadalo jako párky, chlebovník, kuřecí polévka, plná kostí a další místní speciality neznámého jména a původu. Samozřejmě nesmělo chybět koko Samoa. Vše nám bylo naservírováno dcerou pana domácího, která se nám pochlubila, že odlétá do školy na Nový Zéland. Na to musí rodina šetřit několik let, aby si mohla něco takového dovolit, a ještě to bude několik let potom splácet. Nikomu moc nebylo k chuti jíst, ale něco jsme snědli, abychom neurazili.

No všechno co jsme viděli tady nebudu popisovat, to je na dlouhé vyprávění, každopádně to v nás všech zanechalo velmi silný zážitek ze Samoa a nyní přibližně asi víme, jak to na Samoa normálně chodí a co znamená termín 3 svět. Po ne moc chutné večeři nám posvítili na cestu k fale a my raději všichni ve 4 v jedné chatce pomalu usnuli. Nespalo se nám moc dobře. 

Rodinný život na Samoa – Fa’a Samoa: Rodiče a příbuzní se o své ratolesti starají vcelku pečlivě až do té doby, kdy dosáhnou 3 let. V tu ránu jsou odstrčeni a dáni v péči svých starších sourozenců. Fa’aalalo (respekt ke starším) je nejdůležitějším aspektem Fa’a Samoa a od dětí se očekává poslouchat nejen dospělé ve vesnici ale i starší sourozence. Samojské děti jsou učeni starému Samojskému přísloví: Cesta k síle vede přes tautua’ (službu). Tato služba pro děti znamená nekonečné sloužení rodině, vesnici a kostelu. Většina rodičů je přísná a nutí své děti navštěvovat kostel a pomáhat v domácnosti. Škola a domácí úkoly nejsou prioritou číslo jedna. Rodiče zřídka kdy obejmou, pochválí nebo povzbudí své dítě, takže mladí často trpí nedostatkem sebejistoty, ambicí a seberealizace. Rodiče jako trest často užívají násilí, děti jí zbytky jídla po dospělých jako poslední. Vyjímkou je Bílá Neděle v říjnu, kdy děti jedí jako první, hrají hlavní roli v kostele a dostávají nové hračky a oblečení. Není divu, že mládež má často sklony k sebevraždám, jejíž množství je i přes všechny snahy tragicky vysoké.

Osmý den (středa) 15.09.10

tržiště v Apia

Ráno vjíždíme autem na loď a vyrážíme zpět na ostrov Upolu. Tentokrát jde o mnohem větší a modernější loď než ta, kterou jsme pluli prve. Ovšem ani to pro Andreu neznamenalo žádnou útěchu. Opět celou cestu strávila na záchodě, neboť se loď jemně houpala. Já měl trochu času dopsat deník a po očku sledovat Matrix, který běžel v telce. Po příplavu na Upolu jsme se vydali na letiště, kde si Honza s Míšou vybrali poslední peníze a jeli jsme dále hledat autoservis a zalepit píchlé kolo. 

 

Měli jsme štěstí a v prvním autoservisu nám expresně zalepili díru za 8 tala a my mohli pokračovat dále do hlavního města Apia. Tam jsem si vyřídil na místním úřadě místní řidičák (12 tala za kus papíru), Míša si dala v McDonaldovi drahého cheeseburgera a my jsme si dali BBQ za 10 tala a pěkně se nadlábli. Pak jsme došli na poštu, koupili a poslali pár pohledů, zajeli do půjčovny aut a prodloužili vypůjčení o dva a půl dne (275tala) a následné přepsání na mě.

 

Zarostlý bagr v džungli

Po tomto servisním okamžiku v Apii jsme se vydali na východ směrem k Lalomanu. Cesta se začala zvedat a místo moře jsme viděli džungli, žádnou vesnici hory, vodopády a zarostlé bohem zapomenuté bagry, které kdysy posloužili při výstavbě silnice do těchto míst. Až za tmy jsme dorazili do cíle a ubytovali se v Taufua beach fales (55 tala na osobu bez snídaně). Toto místo nás vůbec neuchvátilo, neboť bylo narvané turisty a vše působilo neosobně. Usedli jsme hned ke stolu (roztroušeni od sebe) a jali se pojídat nezvykle bohatou večeři. Nezaháleli jsme a snědli toho co nejvíc, neboť talíře se sdíleli se sousedy. 

 

Večerní tradiční tance

Večer nás čekala příjemná zábava ve formě tradičních tanců a vystoupení místní folklórní skupiny fia fia. Předvedli se znamenitě, navíc nás obdařili tanci s ohni a na jednu píseň jsme si mohli trsnout i my. Nejodvážnější byl opět Honza, který se naučil pár exotických pohybů. Setkali jsme se tam i s několika Čechy, co na NZ hrajou závodně fotbal a na Samou přijeli na měsíc. Vyměnili jsme si pár zážitků ze Samoy a Zélandu, vypili nějaké pivo a šli chrnět.

 

Palmy při cestě k Lalomanu

Nad ránem v záři roku 2009 postihlo Samou ničivé zemětřesení následujíce ještě ničivější vlny tsunami. Východní pobřeží ostrova Upolu schytalo největší zásah. Po zemětřesení měli obyvatelé a turisté 6 minut na to, aby se urychleně dostali z pláže. Někteří neměli šanci uniknout, neboť za pláží se nachází obrovský skalní převys, takže je vlna jednoduše nametla na skálu a spláchla do moře. Celá tato oblast se stále vzpamatovává z oné katastrofy, jejíž následky pomáhá zmírnit mezinárodní pomoc a obyvatelé Samoy svým vytrvalým přístupem stavit nové a nové fale a zajistit tak návrat turistů a tudíž i prosperity. Jak bylo vidět, místo se pomalu vzpamatovává.



Samojské slovíčko dne: fa’amolemole- prosím

Sedmý den (úterý) 14.09.10

Jihozápadní pobřeží ostrova Savaii

Po snídani opět vyrážíme na coastal road- pobřežní silnici směrem jihovýchod. Krajina se postupně mění, vlny přibírají na intenzitě a pláží ubývá. Naším cílem je Alofaaga Blowholes, ovšem odbočku míjíme a po dvaceti kilometrech na to přicházíme, tak se vracíme. Po zaplacení 5 tala za osobu se dostáváme do blízkosti přírodních vodních tryskometů. Jde o to, že při přílivu se mořská voda dostává úzkou průrvou skrz skálu, která ústí zhruba o 50 metrů od pobřeží na povrch a tlak zapříčiní vznik obrovského gejzíru dostřikujícího do výšky několik desítek metrů. 

Alofaaga Blowholes

Omoklá Andrejka a Míša

Pohled to byl vskutku famózní, zvláště když místní domorodkyně – kokoslejdy těsně před vodní erupcí vhodila do díry kokos. Ten vzápětí s vodou vyletěl takových 60 metrů do vzduchu. Po té, co se turisti vyklidili z místa, přišli jsme na scénu my a pěkně si ty vodní výbuchy užili v těsné blízkosti. Holky to dokonce málem spláchlo do moře. Každopádně jsme všichni do jednoho pěkně zmokli. 

Náš vehikl před kokosovou plantáží

 Pokračujeme dále na východ kolem kokosových plantáží a hlad nás zastaví ve vesnici Fa’a’ala, kde se v místní samošce zdlábneme konzervou, polévkou z pytlíku a chlebem. Opět nám prší, ale i tak se jedeme podívat na vodopády s názvem Afu Aau. Pěkně jsme se vykoupali, zaskákali do vody a lezli pod vodopády a ani nám nevadilo, že prší. Naopak to bylo pěkné osvěžení. Po koupání jsme vyrazili do přístavu Salelologa, kde jsme si zamluvili na příští den loď (odjezd v 10 hodin-95 tala za auto a řidiče) zpět na ostrov Upolu. 

Cestou jsem si vybral zbývající peníze z bankomatu na dovolenou (nakonec jsme zjistili, že se to vyplatí mnohem víc, než si měnit peníze na letišti na NZ). Koupili jsme si dobrou zmrzlinu (2tala) a pivo (5,70 tala) v krámku a vydali se na naše známé ubytování na Lano Beach. Byli rádi, že nás viděli, i když opět začalo silně pršet a večer byl pěkný vichr.

Samojské slovíčko dne: Koko Samoa – Samojské kakao. Měl jsem tu možnost ochutnat místní specialitu. Místní nealkoholický čokoládový nápoj (teplý), vyrobený z místních upražených kakaových bobů, palmového cukru a vody. Protože místní boby postrádají jinak typickou hořkost, Samojské kakao je považováno za nejlepší na světě. Z osobního pohledu bych to až tak nezveličoval. Byl jsem ale asi jediný z výpravy, komu koko samoa chutnalo J

Šestý den (Pondělí) 13.09.10

Ráno nás probudil děsnej slejvák, ale ani to nás neodradilo k dalšímu průzkumu lávou zaplavených kostelů. Paní průvodkyně nám poradila, že jeden z nich najdeme tam, kde roste nejvyšší palma a skutečně. Kostel tam byl, ovšem ne tak hezký, jako ten předchozí. Pouze se k nám přichomejtlo pár domorodců, kteří nám pořád koukali, co máme pěkného (včetně) našich dvou slečen v autě. Poté, co se ujistili, že jsme jim včera zaplatili za vstup, jehož výtěžek jde do vesnické pokladničky, nám popřáli šťastnou cestu. My vyrazili dále, tentokrát směrem k původu oné katastrofy. Mount Matavanu, sopky, která v roce 1906 a 1911 eruptovala a vyvrhla ze sebe mimo jiných vnitřností i onen smrtící lávový proud. 

 

Jeden z nejstarších kostelů

Cesta to byla poněkud drkotající, cestou jsme si utrhli pár zelených banánů a asi po půl hodině jsme dojeli k chatě, kterou okupoval z Lonely Planet známý a zmiňovaný Pan Kráterman! Přibelhal se k našemu autu s návštěvní knihou a zatímco jsme se podepisovali, líčil nám, kolik lidí, z kolika zemí ho už navštívilo, že je to jeho 3 návštěvní kniha a mimo jiné, že vstup stojí 20 tala na osobu. To se nám nějak nezdálo, a po bezpředmětné diskuzi jsme mile řekli, že to otáčíme, že je poněkud drahý pan Kráterman. Ovšem ani toto ho neodradilo a ještě přidal do ohně sváru poznámku, že za cestu, kterou svýma rukama už několik let buduje, musíme zaplatit 10 tala. Měl jsem co dělat, abych svůj vztek udržel pod pokličkou a tudíž jsem mu dal jednu radu, kterou stejně, a tím jsem si jist, že neudělá a tou je to, aby před cestu dal ceduli, kolik tahle sranda vůbec stojí. Zaplatili jsme 10 tala, vyměnili si navzájem naše nepřátelské pohledy a s rčením, že řekneme všem, koho potkáme, aby se mu obloukem vyhnuli, škudlibrkovi jednomu, a odjeli!

 

 

Pláž u Fagamalo

Pokračujeme tedy po cestě kolem pobřeží ostrova Savaii a dorazíme na nádherné místo v oblasti Fagamalo-Manase, kde na nás vykukují nádherné pláže přímo pobízející k vykoupání a slunění, neboť i počasí se umoudřilo. Neváháme a jdeme se koupat, šnorchlovat, projít se po pláži a nafotit spoustu pěkných fotek. Pokračujeme dále a projíždíme vesnicí Avao, kde došlo k významné události, neboť právě zde pod jedním památným stromem překládala skupinka misionářů celých jedenáct let bibli do Samoánštiny. 

 

 

 

U cesty jsme trhali i banány

Pokračujeme dále přes lávové pole, silnice se zvedá do kopce a na nás vzhlížejí strmé útesy, o které se mořské vlny rozbíjí s nebývalou silou a hlukem. Po chvíli dorazíme k odbočce na Falealupo a prašnou cestou se vydáváme na nejzápadnější místo na planetě. Cestou si trháme banány a papaye. 

 

Nejzápadnější západ Slunce

Po chvíli nás však stihne nejspíše prokletí pana Krátermana- píchli jsme. Do zadního kola se nám zapíchl deseticentimetrový hřebík. Během 10 minut, díky velké zručnosti Honzi nasazujeme rezervu a pomalu pokračujeme dále až k resortu Falealupo Beach Fales. Po smlouvání jsme se dostali na cenu 50 tala za osobu a paní nám už připravuje fale. Opět využíváme krásného počasí a jdeme s Honzou šnorchlovat. Pokoušíme se doplavat až k wave break pointu, ovšem je velký odliv a břicha si škrábeme o koráli, tak to po chvíli vzdáváme. Děvčata se zatím šla projít po pláži. Večer nastává focení západu slunce- poslednímu západu na světě v pondělí 13.9.2010. Dali jsme si dobrou véču, pivo, trochu rumu a vodky a šli do hajan. 

 

 

Samojské slovíčko dne: timu - déšť

Pátý den (Něděle) 12.09.10

Příprava do kostela

 Je neděle, nejvýznamnější den v týdnu pro Samoánce. Je to den odpočinku, bohoslužby a hlavně Umu, tradičního oběda, který se připravuje od brzkých ranních hodin, kdy je ve vzduchu cítit i vidět dým z rozehřívajících se zemních pecí, kde se žhaví lávové kameny, které slouží k přípravě tradičních nedělních pokrmů. I my jsme se na tento den patřičně připravili a vybavili, protože jsme se rozhodli, že půjdeme do kostela, zažít tu atmosféru.

Místní chasníci

 

Domorodci nám sehnali patřičné oděvy- lava lava, kravaty a mohli jsme vyrazit. Navštívili jsme jeden kostel, do kterého jsme i zavítali a poslouchali krásné zpěvy a motlitby domorodých obyvatel. Vyfotili jsme si i zvědavé děti, které na nás koukali, jak z jara… 

 

Paní se vrací z kostela

Protože ale bylo nesnesitelné horko, po krátké době jsme se vrátili na pláž a dali si koupání… Mezitím pan domácí přinesl opečené sele, a dal nám ochutnat náš budoucí oběd.. Sele bylo znamenité, pěkně vyuzené, uvnitř lávové kameny pěkně zabalené v banánových listech. 

 

Joelan Beach Fales

Koupání v moři

Oběd byl skvělý, krásné vepřové masíčko a k tomu ryby, Palusami- kokosový krém zabalený v listech taro a plody chlebovníku. Celý den jsme prolenošili na pláži, fotili pod vodou rybky a korály, pili kokosy a bylo fajn…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Samojské slovíčko dne: FALE - Tradiční samojské obydlí, je tak dokonalé, že nepotřebuje ani hřebík. Postaven pouze z přírodních materiálů- převážně z kokosové palmy.

Čtvrtý den (Sobota) 11.09.2010

Jeden z tisíce kostelů na Samoa

Ráno na nás čekala vydatná snídaně u zabitýho psa, včetně mých oblíbených plněných knedlíků. Paní domácí se nám pochlubila, že je jezdí ještě s ananasovýma plackami prodávat hladovým přicestovatelům z trajektu. Pak už nás čekala cesta k Lano Beach, o které nám Joe řekl, že je to pěkné místo. 

 

Pobřežní cesta na ostrově Savaii

Cesta k pláži vedla pěknou krajinou. Z pravé strany lemovaly silnici pěkně ohnuté celkem nízké palmy a sem tam nějaká chýše- fale. Zeptali jsme se jen tak místních, kolik by stála noc, avšak cena nás hodně překvapila a ani nevypadalo, že by z nás byli nějak nadšení. Po snaze smlouvat nám odvětili, že je to na nás, kdyžtak máme hledat dál. Projeli jsme kolem nádhernýho kostela, naproti kterému stál památník po Johnu Williamsovi (1830), kterému se povedlo přesvědčit většinu Samojců, aby se dali na pravou křesťanskou víru.U památníků bylo i pár jezírek se sladkou vodou, ovšem koupat se nám v nich moc nechtělo.

 

Když jsme dojeli na Lano beach, odbočili jsme do „resortu“ Jolean Beach Fales. Přivítala nás postarší paní s úsměvem, Zeptali jsme se, kolik by chtěla za noc. Řekla, že 50 tala na osobu. Zkusil jsem to usmlouvat alespoň na 45 tala, ale paní vypadala smutně, navíc řekla, že v neděli budeme mít zdarma slavnostní oběd, a tak jsme na cenu přistoupili. Místo vypadalo opravdu úžasně. Asi osm fale bylo umístěno na pláži na kůlech, kdy voda šplouchala až pod chatku. Mezitím, co nám připravovali ubytování- matrace, moskytiéru a přikrývky s polštářema, my jsme si dali k obědu čínskou polévku z domácích zásob. 

LMS Church- Ruina zalávovaného kostela

 

Po krátkém odpočinku jsme vyjeli na výlet, podívat se na kostel, který postihl nepěkný osud. V roce 1911 vybuchla na Savaii sopka Mt. Matavanu a láva stékající z hory s sebou smetla všechno, co jí stálo v cestě. Zmíněný kostel bohužel stál lávovému proudu v cestě, tak jsme byli zvědaví, jak moc to odnesl. Už cestou bylo zřejmé, že láva udělala takovou paseku, která jejíž následky byli vidět dodnes. 

 

Krajina se znenadání změnila před očima. Černé ztuhlé magma se linulo směrem do oceánu. Na něm už puklinami vyrůstali nové stromy a dokonce na něm stály i vesnice. Jako by se všichni snažili zahladit stopy po velkém neštěstí. Po příjezdu jsme za vstup na pozemek zaplatil každý 5 tala a dvě „průvodkyně nás vedly asi 200 metrů do vnitrozemí, kde stála ruina kostela. Střecha už nebyla, zato z útrob kostela rostl velký strom jehož kořeny lezly z oken a dveří. Uvnitř také žádná sláva. Utuhlá láva zabrala celý vnitřek kostela, takže stát zůstaly jen okolní zdi. I dveře, kudy si pravděpodobně láva našla cestu byly pryč. V 80. letech navíc došlo k zemětřesení a na kompaktní lávě byl vidět zlom, který způsobilo ono zemětřesení. Láva tedy utvořila takový koberec, po kterém jsme se procházeli. 

Virgin's Grave- Pannin hrob

 

Pak jsme vyrazili k tzv. Virgin’s Cave, což je dle pověsti hrob dcery náčelníka, Taupo, která zemřela na tuberkulózu a ta dcera byla tak čistá, že proud lávy obeplul kolem jejího hrobu a ten zůstal nedotčen. 

 

Koupání s želvami

Po tomto výletu jsme si řekli, že vyrazíme na nedaleké plavání s želvami. O kousek dál nás cedule dovedla k Turtle enclosure (5T na osobu). Bylo to tak úžasné, že jsme tam strávili minimálně tři hodiny. Plavali jsme s nimi, fotili se krmili je a bůh ví, co ještě. Mají tam slušných 20 macků. Nejprve jsme měli strach my a nakonec to vypadalo, že jsou spíš ony vyplesklí z nás. Asi jsme je pěkně prohnali. 

 

Po krásném setkání s želvami jsme se vrátili na ubytování, kde na nás čekala večeře a po ní tradiční polynéské jemně halucinogenní pití s názvem Ava. Paní domácí nám sehnala pytlik s nadrceným kořenem stromu a připravila nám tento mok rituálně, který chutí připomínal hlínu. Moc toho s námi neudělal. Jediné, co jsem po tom cítil bylo brnění jazyku a rtů, ale i tak to byl dobrý rozjezd na další část večera, což byly tradiční tance domorodců a domorodek. V tu chvíli jsme si připadali opravdu jako v Polynésii..Tradiční tance klukům i holkám hodně šli, oblečení byli do tradičních oděvů, bylo to pěkné podíváníčko. 

Rychlík žluťák!

 

Samojské slovíčko dne: Ava – je ceremonialní nápoj náčelníků, nejstarší známé polynéské pití vyrobeno z nadrceného kořene stromu Piper Methysticum. Po přidání vody vznikne bahnu chutí i vzhledu podobné něco, co sice není alkoholické, ale má mírné sedativní účinky. Pije se z ceremoniální nádoby a drink se podává v kokosové skořápce.