Pátek 1. Října Kameny Moreaki a poloostrov Otago

Struktura kamene včelí plástev

Andrejka na balvanu

Ráno mě probudil krásný východ Slunce. Byl jsem akorát línej vstávat a vyfotit ho. Příležitostí bude určitě ještě dost. Zase se mi podařilo probudit Andreu, která pak nadávala, že ji nenechám spát dýl a že půl osmý ráno je ještě moc brzo na vstávání. 

Po snídani jsme se vypravili jižním směrem na další geomorfologickou zajímavost Nového Zélandu a tou jsou Balvany Moreaki. Moreaki Boulders jsou velké šedivé a takřka dokonale kulaté kameny (některé mají v průměru až 2m), které leží napůl pod vodou na kraji písečné pláže. Pod jejím povrchem se skrývá porézní jádro, které svou strukturou připomíná včelí plástev, což je velmi dobře patrné na některých rozbitých kamenech. Vědci zjistili, že jejich původ pochází z jílovcových skalisek lemující zdejší pobřeží. 

Skoky přes kameny

Kulaté balvany Moreaki

 Postupem času tato skaliska zerodovala exogenní činností a zůstaly zde pouze obnažené hladké kameny. Ta ona včelí plástev připomínající struktura je výsledkem působení další pomalé eroze, zejména vodní, která neustále probíhá a postupně proniká pod jejich povrch. Jejich základem bylo kdysi pevné jádro, které obsahuje uhličitan vápenatý, kolem kterého se začaly „nabalovat“ minerály z okolí. 

Maják u kolonie albatrosů

Moreaki boulders

Tato činnost započala přibližně před 60 miliony lety. Postupně zde vznikali útvary různých velikostí, ale všudypřítomní turisté a místní si domů odnesli skoro všechno jako cenný suvenýr a zbylo zde pouze několik balvanů, se kterými jednoduše nešlo hnout. I tak jich zde leží celkem dost. Na tuto atrakci jsme si podle průvodce měli připravit 2 NZD jako vstupné, ovšem nikdo nás nekontroloval a tak jsme proklouzli bez placení J. 

Línej lvoun

Vyfotili jsme si balvany ze všech úhlů a protože se blížil japonskej zájezd, vrátili jsme se k autu a pokračovali do města Dunedin. Toto město v sobě zanechává skotské tradice a prvky a tudíž lze určit, že původními osadníky této oblasti byli Skotové. Ulicemi se nesly zvuky dudů a i budovy měli skotský nádech. Problémem bylo zaparkování auta, v jehož centru je hodně obtížné. Zastavili jsme proto u supermarketu a nakoupil nějaké zásoby jídla. 

Pohled z kukaně

Moc dlouho jsme se tam nezdržovali a vydali se na blízký poloostrov Otago ležící východně od města. Jde o velmi řídce osídlenou oblast s řadou překrásných míst a vzácnými živočišnými a rostlinnými druhy. Většina poloostrova je porostlá travou a charakterizuje se kopcovitou krajinou a pěknými zálivy. Na odpočívadle jsme si uvařili párky, přičemž nám při jídle asistovali dva hladoví kohouti. Vydali jsme se i na místní zajímavost Glenfalloch- jedinný hrad na NZ. Ovšem vstupné 27 NZD nás od návštěvy odradilo. Přece jenom v Čechách máme hradů dost. 

Pobřeží Sandfly bay

Vydali jsme se dále na Taiaroa Head, což je výběžek na severu poloostrova, kde se nachází vzácný Albatros Královský a mnoho tučňáků a tuleňů. Bohužel jsme přijeli v tu nepravou dobu, kdy se zrovna Albatrosové páří a tudíž, aby nebyli rušeni při námluvách, veškeré návštěvy jsou zakázány. Pokochali jsme se alespoň výhledem a rozhledem po okolí a vyfotili spoustu racků a když jsme zjistili, že ani tučňáky tady neuvidíme, neboť se nachází na soukromém pozemku, kde si z toho udělali drahý byznys tůru na 4 kolkách, obrátili jsme se a jeli jinam. 

Chrápající srstnatý tuleň

Zastavili jsme u místa zvané Sandfly Bay, zálivu hnusných a štípavých mušek, ovšem k našemu překvapení tam žádné otravné mušky nebyly. Místo nich jsme měli možnost setkat se s místními obyvateli – Lvounem a srstnatým tuleněm. Jejich vyvrhnutá těla si lebedila na pláži, válela se tam jak turisti na plážích Waikiki a nic, ani my jsme je nezajímali. Prošli jsme celou pláž, která končila u pozorovací kukaně na tučňáky, ovšem ani po hodině strávené v budce jsme opět žádného nespatřili a tak se vrátili zpátky. Na poloostrově Otago nebylo místo na camping a tak jsme přejeli Dunedin a přespali u vesničky Waldronville.

Celkem najeto 254 966 km

Za 1 den: 205 km