Středa 6.října Cesta vnitrozemím do Te Anau

Jih východního pobřeží

Ráno nás vzbudil déšť a prudký vítr. Čekala nás cesta vnitrozemím až do malé vesničky Te Anau. Cestou jsme projeli přes Tautapere, prý hlavní město párků, ale vypadalo to jako místo dávno zapomenuté na kraji světa. Kdysi zde prosperovala těžba dřeva, ale po jejím zákazu město upadlo v zapomnění.

 

Vysutý most u Clifden

U města Clifden jsme se krátce zastavili u významného mostu Clifden Suspension Bridge, jeden z nejdelších na jižním ostrově. Postavili ho již v roce 1899 přes řeku Waiau a sloužil až do sedmdesátých let 20. století. Město Clifden patrně získalo své jméno podle nízkých vápencových skal v okolí – Cliff- útes, ve kterých je možné najít řadu jeskyní. Jednu z nich jsme navštívili. Tedy jenom já, protože Andrejka se bála jít do tmy se mnou J. Neměl jsem moc kvalitní svítilnu, takže jsem došel asi jen 50 metrů, ale i tak se mi naskytl pohled na krásné světlušky, teda spíše modře fosforeskující larvy. 

 

Jeskyně u Clifden

Pomalu jsme se začali blížit do oblasti zvané Fiordland. Země fjordů. V dálce jsme už mohli spatřit zasněžené hory, které omývají studené vody Tasmanova moře. Projeli jsme kolem jezera Manapouri, na kterém je postavena hliníkárna, kde se měl z Austrálie vytěženého bauxitu extrahovat hliník. K této výrobě je potřeba obrovské množství energie a proto zde byla postavena mohutná vodní elektrárna, která měla být zapuštěna 200 m do země nedaleko západního břehu jezera. Voda měla být přiváděna deset km dlouhým tunelem. Proti této stavbě bylo mnoho odpůrců ale nakonec se stavba dokončila po osmi letech v r. 1971. Přibližně 80% vyrobené energie je spotřebováno hliníkovou hutí.

 

Southern Scenic Route

Ale to jsem trochu odbočil. Nicméně my jsme neodbočili a jeli dále po Southern Scenic Route až do Te Anau, což měla být naše základna pro výpravu k Milford Sound. Jde o velice pěkné město položené u stejnojmenného jezera. Navštívili jsme infocentrum a zjistili počasí na zítřejší den, kdy se na Milford chystáme. Počasí vypadalo slibně. Ubytovali jsme se v YHA hostelu za 29 NZD za noc a šli se podívat do místní papouškárny, kde měli co jiného než velké papouchy. Byli pěkný, ale doufal jsem, že nějaké uvidíme ve volné přírodě. Prý se tu vyskytuje jediný vysokohorský papoušek Kea, tak uvidíme, jestli na něj někde narazíme. Dali jsme si toasty k večeři, fotky na internet a šli chrnět.

Za 1 den: 154 km