Čtvrtek 7. Října Milford Sound

Te Anau Downs

 

Eglinton Valley

Maorská legenda o vzniku Fiordlandu. „…Fiordland vznikl, když mocný bůh Tu-To- Rakiwhanoa začal svou sekerou vytesávat hluboké zářezy zdejšího břehu, které se naplnili vodou. Poté co vytvaroval zdejší krajinu, navštívila jej Te-Hine-nui-to-po, bohyně smrti, která se bála, že zdejší kraj je tak krásný, že lidé tu budou chtít žít navěky. Aby jim připomněla jejich smrtelnost, vypustila velká hejna namu (komár)….“ 

Milford Sound

 

Mitre Peak

Milford Sound je nejseverněji položený a nejznámější z celkem 15 fjordů oblasti Fiordland. Stejně jako ostatní fjordy, tak i tento vznikl působením glaciální činností, tedy činností ledovce a nikoli jako říční údolí, takže jde skutečně o fjord... Už jsme se nemohli dočkat rána. Počasí bylo vcelku slušné a tak jsme vyrazili na 120 km dlouhou cestu k Milford Sound. 

 

Tato silnice je považována za jednu z nejkrásnějších na světě a já to musím potvrdit. Tato silnice byla dokončena až v roce 1953 a dala pěkně zabrat. První krátkou zastávku jsme si udělali u Te Anau Downs Harbour, asi 30 km od Te Anau. Odtud vyplouvají lodě k začátku treku Milford. Dalším úsekem bylo Eglinton Valley, což je nádherné údolí jako z Pána prstenů porostlé nízkou travou a bukovými lesy. 

Žízeň je veliká

 

Dále jsme se moc nezastavili, spíše jsme soupeřili s autobusy, kdo z nás do vesnice Milford Sound dorazí první. Nakonec jsme to byli my, následováni asi 4 japonskými autokary a busy. Nejnáročnější úsek silnice vede přes Homer Tunnel, což je úzký tunel vedoucí skalou z kopce. Sluneční světlo mě tak oslnilo, že když jsme vjeli do tunelu, nic jsem před sebou neviděl, ani když jsem zapnul dálková světla. Chvíli mi trvalo než si oči na tmu zvykly, protože tunel není skoro vůbec osvětlen. Po tunelu jsme opět začali klesat k řece Cleddau River. Cestou jsme byli obklopeny vysokými skalisky ze kterých teklo snad 100 vodopádů. Bylo to nádherné.

 

Vodopád

Nakonec jsme dorazili do vesnice. Na cestě bylo množství odboček k zajímavým místům, ale řekli jsme si, že se na ně vydáme až na cestě zpátky. Vesnici tvoří pár roztroušených domů, informační centra a malý přístav, odkud vyplouvají lodě na vyjížďky po Milford Sound. V plánu byla právě tato atrakce a tak jsem zjistil ceny asi 4 společností které tyto vyjížďky uskutečňují a vybrali jsme si samozřejmě tu nejlevnější asi za 69NZD. Čekání jsme si ukrátili krátkou procházkou po okolí. Krásnou atmosféru akorát narušovaly všudypřítomné a dotěrné sandflies mušky, kterých tu byl fakt kotel. 

 

Fresh drink z vodopádu

Na výpravu jsme vyrazili v 1:15. Ti co se vrátili z předchozí plavby nám záviděli, že budeme mít hezčí počasí než měli oni. Přeci jenom se ve fjordu usadila mlha a byl opar, který se však s přibývajícími hodinami pomalu ztrácel. Vydali jsme se po směru hodinových ručiček. Plavba to byla opravdu úžasná, což dokumentují fotky, kterých jsme udělali minimálně 100. 

 

Milford Sound

Loď udělala krátkou zastávku u vodopádu, který padá přímo do moře. Loď se zastavila tak blízko, že nám kapitán dal kelímek, že si prý ho můžem z vodopádu naplnit a vypít. Já jsem samozřejmě neodolal, avšak to dopadlo tak, že kelímek byl poloprázdný, za to já durch promočený. Andrejka měla co dělat, aby shovala foťák. Byla to pěkně studená sprcha na přídi lodi. 

 

The Chasm

Následující půlhodinu jsem strávil uvnitř v kabině, kde jsem si sušil věci a pil horký čaj. Andrejka měla dobrou náladu, protože se jí na lodi vůbec nedělalo špatně, tak si to náramně užívala a fotila o sto šest. Na konci fjordu se loď obrátila a my pluli pomalu zpátky podél druhého břehu. Loď na chvilku zastavila u kamene, na kterém se opalovali tuleni, ovšem to nás už moc nevyvedlo z míry, protože jsme jich už spoustu viděli v Kaikoura. Cestou jsme minuli další vodopády, ale to už jsem se nechtěl smočit a tak jsme kolem 3 odpoledne dorazili nazpět.Byla to opravdu krásná podívaná a stálo to zato. 

 

Andrejka s papouchem Kea

Cestou zpátky jsme se zastavovali na dalších pěkných místech, které jsme cestou k Milford Sound minuli. První zastávkou byl The Chasm, což je takřka svislý vodopád tvořený řekou Claddau, protékající úzkým a hlubokým řečištěm. Přes větve stromu jsme mohli spatřit zajímavě tvarované skály a kameny, které omlela protékající voda. Cestou na parkoviště jsme konečně zahlédli dalšího obyvatele NZ, papoucha Kea. Tento velmi drzý tvor si to před náma promenádoval a vůbec jsme mu nevadili. 

 

Andrejka na sněhu

Pak jsme pokračovali zpátky přes Homer tunel, kde se Andrejka vyfotila na sněhu, který zde leží po většinu roku. Další zastávku jsme si udělali u jednoho vysutého mostu. Ten nebyl tak zajímavý jako naše druhé setkání s drzým papouškem Kea. Když jsme se totiž vrátili k autu, papouch nám seděl na střeše a ohlodával nám anténu. Když jsme se k němu chtěli přiblížit, rozeběhl se po střeše, dávaje nám najevo, že je novým majitelem auta. Po oblkíčení z obou stran se mi povedlo nasednout do auta. Andrejka se bála, tak mi řekla ať mu ujedu, že nastoupí až nebude na střeše. Ovšem papouch se jen tak nedal a i když jsem tam dal zpátečku, tak se pevně držel na střeše. Nakonec přijelo jiné auto a papouchovi se asi více líbilo než to naše a tak přesedlal o kus dál. 

Nový majitel auta

 

My mohli konečně vyrazit. Zhruba 56 km před Te Anau jsme zastavili u Mirror lakes. Jak už název napovídá, šlo o zrcadlová jezera, odkud se krásně odrážely vrcholky přilehlých hor. Rozhodli jsme se, že přespíme v jednom z DOC kempů na cestě do Te Anau. Poplatky fungují tak, že když na místě není nikdo, kdo by je vybral, u vchodu jsou obálky, kam se strčí peníze a ústřižek si dáme za okno. V námi vybraném kempu však nebyl ani žádnej hlídač a ani obálky a tak jsme s klidným svědomím zakempovali v Henry Creek DOC kempu. Užili jsme si nádherný den.

Mirror Lakes

 

Celkem najeto: 255 802

Za 1 den 224 km